„Šilhavému držím palce. Jeho výběr má potenciál,“ chválí Koller

Fotka ve florbalové bráně, v přírodě, ale i staré snímky, jak společně s Tomášem Rosickým drží trofej pro mistra Bundesligy. Jan Koller si nedávno založil Instagram, aby zůstal ve složité době v kontaktu s fanoušky. Pro 90ku se 47letý bývalý kanonýr rozpovídal o svých začátcích na sociálních sítích i současném reprezentačním výběru, který bedlivě sleduje.

Co vás přimělo k tomu, že začnete být aktivní na sociálních sítích?

Na Instagramu jsem od konce září, takže stále nový uživatel. Dovedla mě k tomu asi celá situace kolem koronaviru. Přerušil se kontakt s fanoušky, přestal se hrát fotbal, byli jsme zavření doma. Někteří lidé kolem mě mi radili, ať už si Instagram založím. Nakonec jsem si řekl, že asi mají pravdu, tak jsem to udělal. Ještě si na to zvykám, ale každým dnem je to lepší a lepší.

Začal jste jako první sledovat třeba své bývalé spoluhráče?

Jak říkáte, časem jsem se začal dívat hlavě na mé bývalé kolegy z reprezentace. Sledoval jsem, jak své profily vedou a snažil jsem se tím inspirovat. Snažím se také komunikovat s fanoušky, každé tři týdny dávám možnost pokládat mi otázky. V pátek jsem navíc poprvé zkoušel live stream. Když mám chvilku čas, snažím se být s lidmi v kontaktu, na druhou stranu nejsem typ, co by na sociální síti trávil celý den.

Spousta lidí na Instagramu odhaluje své soukromí. Vy dost přidáváte starší fotky, třeba různé památné momenty. Připomínáte si přidáváním podobných snímků vaši bohatou kariéru?

Nedávno třeba bylo výročí zápasu, kdy jsem se proti Bayernu postavil do brány. Takže podobné milníky skrze Instagram připomínám. Na tyto starší fotky třeba někde narazím a zaujmou mě, nebo mi je někdo pošle. Je to různé. Kvůli koronaviru člověk ani nemá tolik zážitků, které by mohl sdílet. Tak to často vyplňuji právě i fotkami z minulosti. Až zase bude situace normální, budu přidávat více i současný život.

Snímkem z roku 2007 z duelu s Německem jste například popřál současným reprezentantům štěstí, aby i oni proti tomuto soupeři uspěli. Předpokládám, že jakožto hrdý bývalý reprezentant národní výběr bedlivě sledujete.

Snažím se sledovat skutečně každý zápas, málokdy mi do toho něco vleze. S Jaroslavem Šilhavým jsem v reprezentaci zažil spoustu let, tak mu držím palce (Šilhavý působil řadu let jako asistent Karla Brücknera – pozn. red.). Zatím se mu s týmem daří, což mě těší. Sleduji i českou nejvyšší soutěž, chci mít stále přehled.

V Lize národů se podařilo Česku postoupit do elitní skupiny. Zaslouženě?

Ještě před koronavirovou situací se výběru podařilo postoupit na Euro, do toho teď ještě vyhráli svou skupinu v Lize národů. Přitom to chvílemi vypadalo beznadějně, reprezentace třeba musela odehrát kvůli nákaze zápas s narychlo sestaveným alternativním týmem a přišla o další body. Ale nakonec se to podařilo a národní tým čekají skvělé zápasy s velmi kvalitními soupeři. A třebaže ne vždy byla předvedená hra ideální, musím smeknout. Je to velký úspěch, o to víc v době, kdy se tým tvoří kvůli současné situaci velmi těžko.

I s ohledem na blížící se odložené Euro, jaký má současná reprezentace potenciál?

Přestože se Jardovi Šilhavému často nesešla nejsilnější možná sestava, potenciál je určitě znát. Máme stálice jako Souček či Coufal, vynikající gólmany, talenta Hložka a když bude zdravý Patrik Schick, je to jasná jednička do útoku. Plus dostávají šanci nováčci, kteří se dokážou ukázat. Máme na to složit konkurenceschopný tým, který potrápí favority v elitní skupině Ligy národů a na Euru rozhodně neudělá ostudu. Hlavní je, aby klíčové postavy zůstaly zdravé.

V útoku se prosazuje i Zdeněk Ondrášek, přestože dostal první pozvánku do reprezentace až po své třicítce. Ukazuje se, že na věku tolik nezáleží a pro výběr dokáže být platný i hráč, který nejezdil na srazy od útlého věku? Ostatně, vy sám jste debutoval za repre až ve 26 letech, přesto jste historicky jejím nejlepším střelcem.

Myslím, že jsem byl výjimka. Nikdy jsem neprocházel mládežnickými výběry a celkově se moje kariéra rozjela až v pozdějším věku. I proto ten debut přišel tak pozdě. Zdeněk Ondrášek je rovněž poměrně výjimka v tom, že poprvé nastoupil za reprezentaci až ve třiceti, takových hráčů asi moc není. Ale když předvádí kvalitní výkony, proč by nemohl? Přestože Plzeň momentálně prochází jakýmsi výkonnostním útlumem, pořád je to hráč, který nároďáku může pomoci a do širšího výběru určitě patří.

Zmínili jsme se o vysoké marodce. Hodně se teď mluví o tom, že hráči jsou nadmíru vytěžovaní a vede to k častým zraněním. Přispívá tomu i šachování s termíny kvůli koronaviru. Jak to vidíte vy? Byl za vašich aktivních fotbalových let fotbal méně hektický?

Musím připomenout, že nynější situaci nikdo z nás dříve nezažil a klobouk dolů před hráči, co všechno musí podstupovat a jak to zvládají. Když ale opominu covid, ke zranění docházelo zkrátka vždycky. Pokud je jich teď o něco více, může to být i tím, jak se fotbal zrychlil a je dynamičtější. Na druhou stranu mají dnešní fotbalisté mnohem lepší podmínky na regeneraci a podobně, kluby teď zaměstnávají v realizačních týmech mnohem více lidí a o hráče je dobře postaráno. Fotbal je kontaktní sport a zranění k tomu bohužel patřila a patří.

Když se řeč točí kolem covidu, jak pandemie ovlivnila vás osobně? Vy jste doma v Česku i Monaku, pendlujete mezi zeměmi. Nastaly pro vás letos nějaké komplikace?

Nebylo to příjemné, ale dalo se to. Při první vlně bylo přejíždění komplikovanější, prošel jsem nařízenou karanténou při příjezdu do Česka, podruhé už stačilo jen otestování. Teď už je to lepší. Do Monaka jezdím za dětmi, tak se tu věnuji hlavně jim.

Jan Koller na Instagramu

90ka News – víc než newsletter

Každé pondělní ráno souhrn nejdůležitějších zpráv ze světa fotbalu na váš e-mail. Přihlásit se můžete zde.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *