Zájem z Belgie mě moc těší, vypráví Čvančara

I díky úspěšnému působení v mládežnických reprezentacích či hostování v Empoli okolo 20letého Tomáše Čvančary krouží řada zájemců. Tím nejzajímavějším byly belgické Bruggy. Mladého útočníka teď ale čeká jarní hostování v Opavě. „Řešili jsme i jiné nabídky z Česka, ale nejvíc se mi zamlouvala spolupráce s panem Kováčem, který mi i volal. Udělalo to na mě dojem,“ říká v rozhovoru pro web 90ka.cz.

Na podzim jsi pravidelně nastupoval za Jablonec a poprvé sis naplno vyzkoušel tempo v nejvyšší soutěži. Bylo těžké si zvyknout po hostování v druholigovém Vyšehradě?
Určitě to bylo náročné. Důvodem bylo i to, že jsem se do přípravy zapojil později kvůli karanténě. Snažil jsem se ale pracovat, protože jsem věděl, že to nebude jednoduché. Myslím, že se mi to povedlo, protože jsem to zvládal herně i kondičně.

Nakonec jsi i přes silnou konkurenci dostal dost prostoru.
Je to tak. Martin Doležal byl zraněný, takže jsem odehrál několik zápasů. Dal jsem gól Spartě, zahrál si Evropskou ligu, kde jsem vybojoval penaltu, takže jsem byl spokojený. S příchodem Martina Doležala se to pak změnilo a příležitostí bylo méně.

Co bylo víc, gól Spartě nebo zápas v Evropské lize proti Dunajské Stredě?
Nejspíš ta Evropská liga. Branky snad budou přicházet, ale tu Evropu si člověk nezahraje každý den. Z toho jsem měl radost. Samozřejmě mě moc mrzí ten výsledek, bohužel jsme nepostoupili.

Teď v lednu to je rok od chvíle, kdy jsi odešel na půlroční hostování do Empoli. Jak se tahle dohoda zrodila?
Měl jsem štěstí, že jsem nastupoval v mládežnických reprezentacích. Dával jsem hodně gólů a věděl jsem, že se na mě agenti jezdí koukat a je tam nějaký zájem. Ten od Empoli nějakou dobu trval a pak už nebylo na co čekat. Chtěl jsem tam jít sbírat zkušenosti.

Dá se říct, v čem ti to nejvíc pomohlo?
Byl jsem tam sám a musel jsem se osamostatnit. Poznal jsem jiný jazyk i kulturu. Byla to velká osobnostní zkušenost. Bohužel pak sportovní ředitel odešel do Sampdorie a kvůli tomu se nestihl udělat můj přestup.

Je v něčem tréninkový proces v Itálii jiný ve srovnání s tím českým?
Tady u nás se hodně běhá, je to dost kondičně i silově náročné. Mě po zhruba měsíci přesunuli z juniorky a trénoval jsem s A-týmem. Tam jsme často trénovali situace jeden na jednoho, tři na tři a různé malé nebo velké hry. Vůbec tam nebyla kondiční část. Neustále jsme hráli. Spoluhráče to bavilo, takže jsme naběhali s balonem to, co bychom jinak museli naběhat bez něj.

Asi s tím roste i sebevědomí.
Rozhodně. Hodně bylo znát, že když někdo ztratil míč při situaci jeden na jednoho, tak se na něj neukazovalo. Naopak se povzbuzovalo a bylo slyšet: „Nevadí, příště to zkus znova“. To bylo super.

Je Empoli hodně fotbalové město?
Ano. Když jsem tam přišel, nikdo mě moc neznal. Je to ale malé město a později, když jsem trénoval s áčkem, tak mě lidi občas poznávali. To bylo příjemné. S některými spoluhráči si píšu a výkony Empoli mě samozřejmě zajímají.

Hádám, že i díky téhle zkušenosti by tě přesun do zahraničí lákal. Máš nějakou vysněnou ligu?
Určitě by se mi líbily ty v Anglii, Belgii nebo Španělsku. Ideální by teď byla nějaká soutěž, kde by bylo možné se rozehrát a nabrat zkušenosti. To by mi dávalo smysl.

V posledních týdnech jsi byl spojován s velkým zájmem Brugg. Byli jste v kontaktu?
Můžu říct, že to bylo ve vážnější rovině. Řešili jsme nějaké podrobnosti a vypadalo to slibně, ale nakonec to v tuhle chvíli nedopadlo. Ten zájem mě ale moc těší.

Máš za sebou zkušenost z Itálie a rád bys zamířil do zahraničí. Myslíš, že existuje pro fotbalistu něco jako správný čas, kdy odejít do ciziny?
Je to velmi složité a individuální. Záleží na klubu, s čím toho hráče berou, za jakých podmínek přichází, nebo jak se zrovna týmu daří. Ovlivňuje to velká spousta faktorů.

Ty nyní trénuješ s Opavou, trenér Rada nedávno uvedl, že by pro tebe hostování bylo dobré, protože bys měl víc prostoru. Budeš tam na jaře působit?
Mělo by se tak stát. Během nadcházejících dnů má být hostování kompletně dotažené. Řešili jsme i jiné nabídky na hostování z Česka, ale nejvíc se mi zamlouvala spolupráce s panem Kováčem, který mi i volal. Udělalo to na mě dojem.

Co říkáš na hraní před prázdnými tribunami?
Nemám rád fotbal bez fanoušků a atmosféry. Líbí se mi, když lidé na tribunách zatleskají, když se něco povede, nebo naopak dají najevo, pokud se jim něco nelíbí. Ten kontakt s nimi je pro mě důležitý. Proto ten fotbal hrajeme, abychom lidem udělali radost a zlepšili den. To teď bohužel nejde.

Zdroj fotografie: fkjablonec.cz


Zaujal vás tento článek? Sledujte náš Instagram, Facebook nebo Twitter a nic nového vám neuteče.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *